Příběh
Asta a její příběh
Mé tetě umřel pes Německého ovčáka a aby jim nebylo smutno koupila jim moje mamka Bernského salašnického psa.
Dali ji jméno Asta.
Jako štěně byla dost hravá, ale nikdo na ní neměl čas. Ne,že by se tam měla špatně ale chybělo jí opečovávání,rozmazlování,děti a procházky. Mno a o téhle samotě vyrůstala až do svých pěti let.Mimochodem mají tři děti,ale ty psi moc rádi nemají
Pak teta,strejda a jejich tři děti odjeli na dovolenou a požádali nás abychom s ní chodili ven, česali ji a hráli si sní atd..A ještě se starali o jejich další mazlíčky,ale teď zpátky k Astě. Já jsem řekla své sestřence,že může chodit se mnou za Astou,mazlit se s ní,hrát si sní a dovádět.Ona totiž miluje Berňáky. Mno a tak jsme za Astou skoro každý den chodili a česali ji,hráli si sní a mazlili se.Aspoň nebyla sama celí den a myslím,že nás taky ráda viděla.A naší péči nám oplácela:mazlila se,dávala nám packu i pusinky. Když strejda s tetou přijeli,řekli mi ať za ní chodíme častěji,že se takhle dobře neměla hodně dlouho.A nejvíc super je,že teď za ní můžeme kdykoli přijít,pomazlit se a vzít ji na procházku.Také je dobré,že mají velkou zahradu aspoň se tam může proběhat,když je sama a nemusí být celí den zavřená v malé boudě,ve které se stejně nedá dělat nic jiného než sedět a občas se projít z jednoho rohu k druhému.
A aby nebyla tak často sama,tak jsme se se sestřenicí rozhodli,že za ní budeme chodit kdykoli budeme mít čas a vždy jí vezmeme na procházku a nebo jí vyčešeme.
A tak zatím končí tento příběh.Astě je hezkých 5 let,je čilá,přátelská,má ráda všechno živé,miluje pohyb a nejradši je v dobré společnosti.
Astička jak leží v trávě na zahradě.